Jdi na obsah Jdi na menu
 


VIDEOHRY V PRŮBĚHU VĚKU

TÉMA: Videohry v průběhu věků #1

| Tisk |  E-mail
Novinky  ->  HP videohry
Příspěvek přidal(a) Sohaj   
neděle, 08 srpna 2010, 02:05

Před pár týdny spatřila světlo světa nová videohra z prostředí Harryho Pottera. Hra z LEGO kostiček se velmi povedla a radost přináší nejen nám, ale i recenzentům. My se tak můžeme po dlouhé době opět na pár desítek hodin ponořit do úžasného kouzelnického světa. Kostičky tak doslova oprášily zašlou slávu herní série.
 

A právě tato povedená videohra mě vedla k sepsání menšího shrnutí o tom, jak se HP hry vyvíjely v průběhu uplynulých let.


 

Harry Potter a Kámen mudrců (2001)
 

V listopadu roku 2001 přichází do kin adaptace jedné z nejslavnějších knižních sérií, Harry Potter a Kámen mudrců. A jak už to tak dneska bývá, velký film doprovází i videohra. Na úvod rovnou prozradím, že vstup do herního světa se Harrymu povedl. Hra přichází na trh s poněkud netradiční grafikou lehce připomínající styl Warcraft 3. Pro spoustu hráčů to byla těžko rozdýchatelná věc, že něco jako Harry Potter přichází s tak „ubohou“ grafiku. Nicméně to byla právě tato kresleně jednoduchá grafika, která vdechla hře onu kouzelnou atmosféru. 
 

Hra však nabídla mnohem víc, než jen dětsky vypadající prostředí. Krom příjemné hudby, která nás doprovází na každém kroku, tu máme dobře provedené výcvikové mise, ve kterých se postupně seznamujeme s 5 kouzly (Lependo, Diffindo, Lumos, Alohomora, Wingardium Leviósa). Za projití dané úrovně vždy obdržíte bodové ohodnocení dle toho, kolik po cestě sesbíráte hvězdiček. S tím taky souvisí vedlejší (nepovinná) část hry. Ta spočívá v tom, že po cestě se snažíte hledat různá skrytá místa, sbírat Bertíkovy fazolky pro Freda a George a též najít všechny kouzelnické karty. Jedině tak se vám na konci odhalí jedna speciální karta;) Nutno se mít na pozoru, mně osobně se povedlo sesbírat všechny karty až při třetím dohrání:)
 

Další silnou stránkou hry je famfrpál. Myslím, že nic nezkazím, když prozradím, že famfrpálu z jedničky se už žádný jiný nevyrovnal. Překvapivě si jej zahrajete za Harryho na postu chytače. Zahrát si můžete přímo celou famfrpálovou sezónu, která se vám zpřístupní v hlavním menu po absolvování prvního povinného zápasu ve hře. 
 

Ač je hra určena převážně pro děti, tak to vůbec neznamená, že by hratelnost byla nijak extrémně jednoduchá. Určitě se ve hře najdou pasáže, které si vyžádají větší soustředění, což by někteří labilnější jedinci nemuseli unést. Chytání zlatonky, uspání Chloupka, uniknout před trolem či souboj s Voldemortem si delší soustředění určitě vyžádají. Díky tomu však bohužel od následujících dílu začalo docházet k tomu, že se obtížnost snižovala a snižovala a snižovala… Dodnes moc dobře nechápu, proč všechny HP disponují jen jednou hratelností?
 

Ač se zdá, že Kámen mudrců je dokonalá hra, najdou se tady chybky větší i menší. Fandové si jistě povšimnou, že kouzlo Wingardium leviosa neodpovídá tak úplně tomu, co známe z knihy, tedy ono známé „švihnout a mávnou“ (kouzla se odlišují tím, že každé má jiný vzhled, např. Lumos má tvar srpku měsíce atd. a právě Wingardium leviosa má tvar „W“). Problémy se nevyhnuly ani pohybu a kouzlení. Zatímco samotný pohyb je v pořádku, tak jakmile dojde na skákaní, jsme svědky velmi krkolomných výskoků a kreací. Problém je i ve chvíli, kdy chcete kouzlit. Nelze totiž běžet a kouzlit zároveň, což často komplikuje plynulejší pohyb hrou (vlastně pořád). Problém představuje i nemožnost přeskakovat videa. Pokud čirou náhodou „zemřete“ a poslední uložená pozice se nachází před oním videem, musíte si ho znovu celé poslechnout. Zejména v závěrečném souboji je tento problém velmi markantní. 
 

I přes tyto větší či menší nedostatky sesbírala videohra (aspoň ta na PC:)) velmi slušné ohlasy a filmu tak žádnou ostudu nedělá.

Klady & zápory:
+ jednoduchá, ale kouzelně dětská grafika
+ famfrpál  
+ dobře uchopená licence
- nemožnost přeskakovat videa
- nesladěný pohyb s kouzlením
Hodnocení: 90%
 


 


Harry Potter a Tajemná komnata (2002)
Rok se sešel s rokem a kina po celém světě začal okupovat druhý díl Harryho Pottera. Ve stejné době nám herní studio EA naservírovalo i jeho herní verzi. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu prozradím, že se jedná vůbec o nejlepší HP videohru. Hra je postavena na podobném principu jako Kámen mudrců a navíc tvůrci přidali pár vylepšení. Obrázky z úvodu a závěru kompletně nahradily videa, které je možné přeskakovat, krkolomný pohyb z jedničky nyní funguje znamenitě a určitých změn doznaly i Bradavice. Po hradě i okolí se můžete pohybovat zcela libovolně, což jen zlepšuje pocit z hry samotné. Během svých dlouhých toulek budete pátrat po skrytých komnatách a sbírat kouzelnické karty. Tvůrci je tentokrát rozdělili do tří kategorií: bronzové (50), stříbrné (40) a zlaté (11). Za deset bronzových se vám přidá další sloupec životů, za deset stříbrných dostanete jeden klíč, který odemkne jednu ze čtyř závor do bonusové místnosti, kde se v časovém intervalu snažíte sesbírat zlaté speciální kartičky. Pro usnadnění je po hradě rozmístěno několik studentů, kteří vám za drobný poplatek (za Bertíkovy fazolky) rádi něco prodají. Nováčci tuhle pomůcku ocení, ti co hrají hru už po několikáté jejich služby moc potřebovat nebudou:) Najít všechny skryté místnosti však není zas tak jednoduché, což jen zvyšuje kredity hry samotné. Já osobně jsem po devíti dohrání stále nenašel všechny tyto místnosti, až začínám tvůrce podezřívat, že se jen přepsali s jejich počtem:)
 

Kromě hlavní dějové linky, zde máte i dvě vedlejší minihry. Jednak je tu famfrpál, který bohužel doznal značného zjednodušení, a pak je tu soubojnický klub, kdy postupně vyzýváte jednoho studenta za druhým a jejich porážkou stoupáte po žebříčku až ke konečnému vítězství. Během soubojů máte na výběr ze tří kouzel: útočné, které protivníkovi ubere životy; odrážecí, které odrazí protivníkovo kouzlo zpět k němu (můžete si tak zahrát i takový tenis) a „odzbrojovací“, které soupeře na chvíli ochromí. 
 

K tomu tu máme další nová 4 kouzla, které si postupně osvojujejte v cvičných úsecích. Novinkou je možnost si daný úsek zahrát i vícekrát a pokusit se tak zlomit rekord daný počítačem (není to sranda). 
 

Tím jak hru hrajete znovu a znovu, tak začínáte i trochu experimentovat. Např. při cestě k Hagridovi se za poslední bránou nachází takový neviditelný stupínek, na něj když šikovně vyskočíte a pak ještě jednou, můžete se volně pohybovat po horních ochozech Bradavic, které ohraničují pozemky. Můžete si i nechat odebrat body ve školním poháru. To, když po splnění prvního procvičení kouzla nezamíříte do „House Point Ceremony Chamber“, ale do druhého patra u točivého schodiště. Při vstupu do jedné učebny narazíte na profesorku McGonagallovou, která vám za rušení hodiny začne strhávat body. 
 

Napadne vás, zda má hra nějaké negativum? Někdo by na ní našel různé nedostatky, ať už zastaralou grafiku či jednoduchost hry. Avšak hra je určena převážně pro menší publikum a těm je úplně fuk, jestli hra disponuje špičkovou grafikou. Navíc, skvělá grafika vám hru neudělá:)  

Klady & zápory:
+ opět kouzelná grafika, hudba, pohyb
+ sbírání kartiček 
+ neomezený pohyb po Bradavicích 
- mohlo by to být delší:)
Hodnocení: 100%
 


Harry Potter: Quidditch World Cup (2003)
 

Herní Harry Potter byl v kurzu. Hry vypadaly povedeně, líbily se fanouškům, ale hlavně, šly dobře na odbyt. Tak proč čekat až do roku 2004 na Vězně z Azkabanu? Proč neudělat ještě nějakou videohru, která fandům zkrátí čekání (a vydělá nějaký ten dolar)? A tak se nám zrodil famfrpál, přesněji Mistrovství světa ve famfrpálu. Na úvod nutno podotknout, že myšlenka to vůbec nebyla špatná a na hru jsme se docela těšili. Vždyť přece jeden z nejoblíbenějších sportů vychází jako samostatná hra:) Shodou okolností je to právě tato hra, u které začal pozvolný úpadek herní série. 
 

Co se vlastně stalo? Po úvodním intru bylo ještě vše v pořádku. Zhlédli jsme pěkné, akčně laděné video, vítala nás stará známá grafika a i úvodní tutoriál nebyl k zahození. Postupně jsme si prošli (zahráli) jednotlivé postavy: chytače, odrážeče, střelce. Později k nim přibyl brankář (dodnes jsem nepochopil jeho ovládání) a naučili jsme se speciální comba. Vybrat jsme si mohli za čtyř kolejí, kdy vám zástupce dělali jednotliví chytači. A pak už to jelo… Nebelvír proti Mrzimoru, Havraspáru a až nakonec Zmijozel. Po vítězství poháru se vám odemkne samotné mistrovství, kde si můžete vybrat z 11 států (jen Bulharsko bylo možné odemknout až po nasbírání určitého počtu hvězd, které vám jsou přidělovány za absolvování zápasu a lepšího výsledku). Systém šampionátu je jasný, hraje každý s každým, a to doma i venku. Hraje se na opravdu pěkným stadionech, obtížnost přitvrdila, nicméně už v tuto chvíli by si střízlivý člověk všimnul, že něco není v pořádku (mně to trvalo o něco déle). 
 

Samotný koncept některých pozic nevypadá zle, střelci a zejména odrážeči se povedli. Ovládání je klasické jako u NHL či fotbalové série, což je na jednu stranu fajn, ale tomu, kdo vidí tří rozměrně neujde jedna zásadní věc. Ve famfrpálu se léta, nelze se tedy pohybovat jen doleva, doprava, dopředu a dozadu. Ale i jaksi nahoru a dolů. Tady se tento „detail“ opomenul, a tak po celou dobu létáme na úrovni jedné z brankových obručí. Může se stát, že hráč špatně přihraje a camrál letí k zemi. V tu chvíli nastupuje AI a ten, kdo je camrálu nejblíže se snese dolů, uchopí jej a vrátí se na předchozí úroveň.
 

Nejslabším článkem celé hry je paradoxně chytač. Ono vlastně vůbec nezáleží, zda je chytačem Krum či nějaký amatér. Úspěšnost chycení zlatonky záleží na samotném průběhu hry. Na horní části obrazovky se totiž objevuje ukazatel skóre. U každého týmu je jedna polovina zlatonky. Tyto poloviny se k sobě přibližují, ale ne stejnou rychlostí. Vše záleží, jakou rychlostí posíláte přihrávky, jak tvrdou máte střelu apod. A právě posun zlatonky ovlivňuje následný výkon chytače. Nejvýhodnější pro vás je okamžik, kdy se obě poloviny spojí co nejblíže výchozí pozice soupeře. Pak je téměř nemožné nechytit zlatonku. 
 

Zápasy tak probíhají podle zaběhnutého scénáře, jakmile jednou chytnete rytmus, je nemožné vás zastavit. Nevýhodou je i absence růstu zkušeností postav, které by logicky s přibývajícími zápasy měly přibývat. Ač se může zdát, že jsem hru totálně odepsal, není tomu úplně tak. Času stráveného nad hrou nelituju a akčnější pojetí hry stálo za to. Škoda jen, že si autoři nedali víc záležet na propracování pozice chytače.

Klady & zápory:
+ famfrpálová hřiště jednotlivých účastníků a jejich atmosféra
+ akční styly létání
 

- po pár zápasech se dostaví stereotypnost
- chytač
- žádné zdokonalování postav
Hodnocení: 70%
 

 

Pokračování příště...